S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

»

Jak to všechno začalo? Úplně nevinně.

Koupila jsem dítku úžasné bosochodné zimní boty. Jenže...podmínkou byly vlněné vložky. A jelikož vlněné vložky byly držší, než celé boty, řekla jsme si, že prostě upletu tlusté vlněné ponožky.

Po návštěvě galanterie jsem byla hodně rozčarovaná. Jednak nabídkou, druhak cenou toho, co jsme našla po pojmem "vlna"

Takže jsme hledala jinou cestu. A ta mě dovedla ke kamarádce, která má pár oveček. Slovo dalo slovo a nesla jsme si domů tašku potní vlny suffolků.

Na www.ignis.cz jsem nastudovala, jak vlnu vyprat. Celkem se zadařilo. Pak se chvilku fénovala na sušáku na prádlo a z hromady smradlavého cosi se vyklubala vcelku bílá vlna. Jenže pořád to byl chuchel, který měl k ponožkám dost daleko.

 

Takže česat. absolutně jsem netušila, jak na to. Nastoupil pan Gůgl a sjela jsem si koupit dva plastové řídké hřebeny k "vietnamcům" na náměstí. Šlo to s nima, ale teda..... nic moc.

Ukecala jsem muže a ten vyrobil během chvilky můj historicky první nástroj na úpravu rouna. Ze silných drátů a dřívka udělal hřeben, který se nechal připevnit ke stolu. Ve spolupráci s plastovými hřebeny vznikaly celkem slušné česance.

Ale jak z toho vyrobit nitku?
A přišla zase kamarádka, jestli s ní nechci na kurz zpracování ovčí vlny. Řekla jsem si , proč ne. A to jsem neměla dělat. Všechno, co jsme se na tom kurzu byť jen náznakem učili, jsem potřebovala vyzkoušet v reálu. Obě formy plstění, předení na vřetánku i kolovrátku...... jen to tkaní zbývá.

Byla jsem zahlcena dojmy a chtěla jsme vyzkoušet všechno a hned. Vřetánko jsem vyrobila z kulatiny z OBI a dvou cédéček, kolovrátek jsem objevila na Aukru. Fungoval, šlo to s ním. A hurá ! Začala vznikat nitka. Sice teda všelijaká a neforemná, ale přece jen nitka

Následovalo zakoupení plstících jehel a s tím samozřejmě vznikla potřeba barevné vlny. Tudíž jsem pokoupila i barvu na vlnu a už se to na sporáku vařilo. Ignorovala jsem narážky, že by rodina chtěla i něco k jídlu a ne pod všemi pokličkami nacházet různě barevnou a hlavně smradlavou vlnu.
Dům byl vlny plný. Venku žoky s potní vlnou, koupelna plná vlny, sušárna plná vlny, půda plná vlny (tento stav přetrvává, i když na jaře většinu stěhuji ven na zahradu )

Z vlny jsem zkoušela dělat úplně všechno, co internet nabízel.

Už je to víc jak rok, co mě ovčí vlna pohltila. Zdokonalila jsem nástroje na zpracování vlny, zdokonalila jsem i techniky tvorby (ikdyž tam je stále co zdokonalovat)

Jen dítko ponožky do zimních bot stále nemá a boty už jsou malé.......