S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

»
Toč se a vrč, můj kolovrátku

Předem chci všechny čtenáře ujistit, že rozhodně nejsem žádný přeborník v předení a rozhodně zde v textu nehledejte rady a návody na to, jak a co máte spřádat. Protože ani já sama to pořádně nevím a neumím :)

Ale jelikož jsem novou majitelkou úplně nového kolovrátku, vyrobeného jen pro mě, a protože se navzájem učíme co a jak můžeme dělat, nedá mi to a chci se s vámi podělit o zážitky a zkušenosti s kolovrátky, se kterými jsem měla tu čest spolupracovat.

 

Na úplném začátku mých nitek, a vlastně to byl i ten, který mě k předení přivedl , byl kolovrátek Louet . Tuším to byla Julie, který jsem si mohla vyzkoušet na kurzu Lenky Smržové. Bylo mé vůbec první setkání s kolovrátkem, na které jsem mohla zkusit příst

První pokyn zněl: zkuste rovnoměrně šlapat a točit kolem, pak dostanete vlnu

Šlapat mi šlo, neb jsem šila na starých šlapacích strojích. Mé sebevědomí vzrostlo a tak jsem si namyšleně řekla o vlnu. No a pak jsem poznala úskalí předení. Ruce a nohy nechtěly spolupracovat, když už noha rovnoměrně šlapala, ruka nějak nevytahovala vlnu a opačně. A kolovrátek mi neomaleně vlnu kradl z ruky. Koukala jsem jak husa do flašky na otvor navíječe, ve kterém s tichým "svist" zmizel konec nitky z mé ruky
Z kolovrátku zpět  jsem vytahovala přízi, kterou před tím napředla Lenka , a vytvářela z ní chuchvalec v mé ruce :) V podstatě u mě probíhal přesně opačný proces předení. Ač to na fotce vypadá , že předeme, opravdu jen vytahujeme již napředené

Neúspěch mě neodradil a byla jsem rozhodnutá předení zvládnout. Hned , jak jsem dojela domů, nastoupil stejda Gůgl a začala jsem studovat teorii. Lenka na kurzu zmínila i vřetánko, levná varianta, která přední umožňuje. A Gůgl nabídl možnost domácí samovýroby. A co jiného, než že jsem si doma hned vřetánko vyrobila. Tyčka od štětce, dvě cédéčka a háček.  Vřetánko bylo na světě.
To, co na něm vznikalo, jsem asi ani nefotila. Výsledek se nedal nazvat ani úmyslně efektní přízí :D

Ale ani to mě neodradilo. Nastoupil zase počítač a hledání kolovrátků. A asi tomu osud chtěl, na Aukru zrovna končila aukce na zrenovovaný kolovrátek, jehož resturátorem nebyl nikdo jiný, než pan Škvrně.
Doslova za pár korun jsem získala svůj první kolovrátek s výbavou, o které se mi ani nezdálo. Doslova s truhlou plnou pokladů (skací stojánek, 7 cívek, motovidlo, navíječ hotové příze, kolík na klubíčka a truhličkou na vlnu)
Hned druhý den jsem si pro něj do Prahy dojela a jako velký poklad vezla domů, kde jsem k němu hned sedla. No nemůžu říct, že hned úspěšně, ale jaká radost byla, že nekradl přízi a občas se povedl i pěkný závit :) Sloní noha povolila v tlaku, kolovrátek přestal úpět a občas i klidně vrčel, než jsem ztratila rytmus a zamotala nitku :)

A jelikož to byl kolovrátek zkušený a trpělivý, pomalu a jistě mě naučil příst. Trošku nám při tom pomohl i YouTube s Googlem, ale nakonec to začalo klapat a spolu jsme napředli kilometry příze. Do dneška mi odpouští nedostatky a já se snažím, aby jich bylo co nejméně

Je to kolovrátek s jednoduchým, skotským napínám, bržděnou cívkou.

Dalším kolovrátkem který k nám doputoval, byl malý kolovrátek s dvojitým pohonem, který jsem našla v inzerátech jednoho bazaru v Praze.
Ne, že by mi můj milý starý kolovrátek nestačil, ale chtěla jsem vyzkoušet i jiný typ kolovrátku a jiný typ pohonu cívky
V Praze mi ho koupila spřízněná vlněná duše a já si ho pak odvezla vláčkem domů
Trošinku jsem ho poladila, natáhla lněný provázek pohonu a navlékla přízi. Bylo to úplně jiné. Také bylo znát, že jde o zkušený kolovrátek, ale také bylo vidět, že na něm dlouho nikdo nepředl a že má své mouchy. Zabralo hodně času, než nám to spolu začalo klapat, ale nakonec se povedlo.
Ale v té době nebylo na předení tolik času a na tomhle malém kolovrátku jsem moc metrů příze nenapředla. Kdo si ho ale velice oblíbil, byla naše Víla, která na něm "předla" velice ráda. Velikostí jí totiž vyhovoval :)

 

Další kolovrátek, kterému jsem neodolala, byl velký kolovrat s jednoduchým pohonem, jehož majitel ho prostě nerozchodil a prodával ho za pár korun. Mně se moc líbíl hlavně proto, že jsem ho mohla použít na řemeslných akcích, kde si lidé mohou předení vyzkoušet. A můj starý kolovrátek by sílu návštěvníků prostě neustál. A tenhle kolovrat byl opravdu robustní a stabilní s jednoduchým pohonem, kde jsem mohla snadbo ovlivnit úspěšnost předení návštěvníků.
Jeho "nefunkčnost" byli malé nedostatky, které v celkovém pohybu kolovratu vytvořili vcelku velkou překážku. Velice pevné uložení navíječe cívky, kdy se navíječ téměř nemohl otáčet, namísto háčků příze procházela otvory v křídlech navíječe, špatné usazení pohonu kola,a hlavně základní věc, absence navlékacího háčku.
Po doladění všech maličkostí se kolovrátek hladce roztočil a začal tvořit nitku. Ale ani na něm jsem, kromě předoucích pokusů při ladění, nenapředla vůbec nic. Nedostatek času :(


 

Na našich akcích jsem měla možnost příst ještě na jednom úžasném kolovrátku, jehož majitelkou ale nejsem, i když v hloubi duše doufám, že ke mně jednou doputuje. Jde o nádherný kolovrat, jehož původ i autor je neznámí. Má jednoduché irské napínání a hned, jak jsem si k němu sedla, se nitka začala sama tvořit, kolovrat jemně a tiše předl.

Mám jen jednu jeho fotku, která vznikla v letu před příchodem návštěvníků. Je to ten úplně vepředu, s kolem na boku


Měla jsem možnost příst i na dalších kolovrátkách. Na některých mi to šlo a na některých vůbec. Nerada bych je tu vypisovala, protože bych určitě na některé zapomněla a to by mě moc mrzelo

A teď už k novému kolovrátku, který mi nadělil Ježíšek k vánocům 2015.

Je to kolovrátek s dvojitým pohonem od pana Podlahy ze Soběslavi. Voní dřevem a na cívkách je ještě jemný prach z pilin. A je jenom můj a já jsem první předlenka, která si k němu sedla a podala mu vlnu

Naše první chvilky byly velice rozpačité. Ani já a ani kolovrátek jsme nevěděli, jak na to. Nitka se nevtahovala jak měla, kolovrátek při šlapání různě klepal a cvakal, dokonce měl tendenci se na mě převrátit. Každá špatně vytažená vlna způsobila zaseknutí, padal provázek pohonu.
Njn. Oba jsem prostě začátečníci a ani jeden pořádně nevíme, jak na to. Já od kolovrátku něco chci, ale nedokážu mu říct, jak se to dělá
Ale s každým dalším metrem příze a každým dalším šlápnutím je to lepší a lepší, vznikají hezčí a klidnější nitky, postupně ustalo všechno klepaní a cvakání při šlapání a provázek už nepadá.

Zatím spolu umíme jen silnější nitku. Na ty tenké se mi zdá pomalý, i když zrychlím šlapání. Ale kdo ví, třeba taky cestu najedme.
Objednala jsem u pana Podlahy ještě jedno převodové kolečko, tak uvidme, zda a jak jiná velikost promění rychlost .
Neodpouští mi chyby, jak zkušenější kolovrátky. Protože neví, jak s tím naložit. Tudíž mi nezbývá, než se zdokonalit tak, aby chyb bylo co nejméně

A má VELKÉ cívky :) Tak velké, že na začátku mi připadalo, že na nich nitka vůbec nepřibývá :)

A tady je. V celé své kráse

 

A tady porovnání cívek. Světlá je k novému kolovrátku, tmavá od kolovrátku od pana Škvrněte