Merino je úžasná heboučká vlna, ze které je nádherné funkční oblečení.
Ale než se člověk dopracuje k té jemné bílé nitce, má před sebou proces velmi ........ zdlouhavý

Mám merino vlnu od drobného chovatele tady z jižních Čech. Vlna je to krásná a dlouhá a ....... ušmudlená.

Z letošní střiže jsem dostala 4 dospělé ovečky a jednu jehničku. Její vlna byla ta nejjemnější (neměřená, tudíž netuším, kolik mikronů ) , ale taky nejšpinavější. Asi se jehňátlo rádo válelo všude možně :)

Ale protože ta vlna byla fakt nádherná, ta černá hromada mě neodradila a výsledkem mi bylo nádherně bílé a jemňounké rouno, ze kterého budou skvělé čepice pro děti

Jak na čištění merina jsem z prvu netušila a tudíš jsem kus vzala a namočila. Stejně, jako jsem koupala šumavky či suffolky. Ale ouha. Hmota zhnědla a z vlny, která se u kořene tvářila v celku bíle, byl hnusný hnědý chumáč.
Merinky mají vlnu uzavřenou, tudíž se špína dostane jen do cca poloviny vlasu a u těla je vlna úplně čistá, pouze mastná od lanolínu. A tím, jak jsme to celé ponořila,jsem veškěrou špínu dopravila po celé délce vlny :/
Chyba. Ale chybami se člověk učí a tak jsem šla studovat, jak na merino. A kam jinam, než k mé vlněné guru, Vlaďce Cepákové na její úžasný blog Pásli ovce valašky http://oveckov.blogspot.cz/ , kde je spousta článků o Vlaďčiných postupech , zkušenostech a výsledcích její práce.

Nastudovala jsem a šla do akce. Po malých kouscích do plastových děravých košíků, do vaničky a na to nalít horkou vodu s jarem. Jenže...v našich domácích podmínkách tento postupo není úplně ideální a když už začaly držkovat i děti, že nebudou "čuchat ten smrad", musela jsem to vymyslet jinak (vlna z oveček má opravdu silné aroma a merinka obzvlášť )

A vymyslela jsem. Detaily najdete u popisu fotek v galerii.